Napiš si s někým v reálném čase. Nic se neukládá.
Spojení mezi dvěma lidmi, kteří si předali odkaz. Nikoho tu nepotkáš — místnosti se nedají hledat ani se do nich nedá připojit náhodně.
A neschovává se tu nic: druhý vidí, co píšeš, už při psaní — včetně toho, co zase smažeš. Žádné rozmýšlení za oponou, žádné „píše…“ a čekání. Blíž k tomu, když spolu dva lidé mluví, než k posílání zpráv.
Nic. Zprávy nikde neleží, konverzace žije jen ve vašich dvou oknech a s odchodem mizí. Nevzniká záznam o tom, kdo si psal ani kdy.
Nikdo kromě vás dvou — ani já, kdo to provozuje. Zprávy se šifrují u tebe v prohlížeči a server přeposílá text, kterému nerozumí.
Když do obsahu nikdo nevidí, nedá se tu ani moderovat. Není to opomenutí, je to důsledek toho, jak je to postavené — kdybych mohl číst zprávy, aby šlo zasáhnout, nedávalo by šifrování smysl.
Ochránit tě před tím, komu píšeš. Šifrování drží stranou třetí strany, ne příjemce — screenshot si udělá kdokoli a s tím nesvedu nic.
Odkaz posílej jen tomu, komu věříš.